Historie a návod jak na spiritistickou tabulku
Návod na výrobu spiritistické tabulky
Na spiristickém stolku musí ležet kruhová deska, např. z bílé čtvrtky či lepenkového papíru o poloměru zhruba 30 cm, obtažena černou fixou. Uvnitř je třeba narýsovat kružnici o poloměru 20 cm a do vzniklého kruhu vepsat písmena abecedy a číslice od nuly do deseti. Na jednu stranu vnitřního kruhu napíšeme ANO, na druhou NE, doprostřed do menšího kroužku vepíšeme NEVÍM a proti němu NEMOHU. Potom si ještě připravíme dvě svíčky a skleničku. Z přítomných lidí vybereme médium - člověka, který je odvážný a nemá blízko k hysterii. Tento člověk se musí naučit několik magických formulí, které slouží k přivolání ducha a k ochraně před démony.
Trocha historie
Spiritismus
- slovo které v nás okamžitě vyvolá představu mužů a žen vážných tváří
sedících spolu okolo stolu a dotýkajících se vzájemně rukama. U někoho
vyvolá tato představa lehký úsměv, u jiného mrazení. Ať už patříte k
těm nebo oněm, jistě jste si všimli, že tento nejrozšířenější druh
novodobého okultismu prožívá mocný vzestup.
Podíváme-li se na
spiritismus z historického hlediska, musíme konstatovat, že vychází z
jednoho druhu věšteckého umění nazývaného nekromantie (mantika =
věštectví, hadačství). O tomto druhu věšteckého umění nám zanechal
zmínku i středověký mág Heinrich Cornelius Agrippa z Nettesheimu ve
svém rozsáhlém díle
,,De occulta filosophia" (Skrytá filosofie),
v němž tvrdí, že nekromantie je část goetie, neboli černé magie, která
se zabývá tím, že získává od mrtvých věštby a před krátkou dobou
zemřelé přivádí opět k životu pomocí pekelného zaklínání a obřady nad
oběťmi smrti.
Nádherný příklad nekromantického rituálu nacházíme
v Homérově Odyssei, kde hrdinovi od trójských hradeb radí mocná
kouzelnice Kirké vyvolat ducha věštce Teiresia, aby Odysseovi poradil v
dalším putování. Odysseus vyplní doslovně příkazy Kirké a to, co
následovalo, opravdu nahání hrůzu i po staletích:
,,Do jamky
temná krev hned prýštila -- ejhle, tu duše zesnulých nebožtíků se
scházely z temnoty ke mně: nevěst a mládenců dav, též starců zkoušených
těžce, nevdaných děv, jimž srdce se soužilo těžce, dále i množství
těch, jež ranilo kované kopí, mužové zabití v boji i se zbrojí
zbrocenou krví -- mnoho jich z různých stran kol jamky se počalo
sbíhat, s úžasným kvílením všichni, mě jímala smrtelná hrůza. "
Provozování
nekromantických obřadů je známé i z pozdějších období, ať byly
prováděny za jakýmkoli účelem, byly považovány za jedny z
nejnebezpečnějších magických operací. Obvyklé místo pro rituál byl
osamělý hrob či hrobka, nikdy ne hřbitov. Nejvhodnější doba je mezi
třiadvacátou hodinou a půlnocí, v sobotu nebo v neděli, za
přibývajícího měsíce. Zásadně ne v období nového měsíce. Nikdy se nesmí
zapomenout na ochranné pomůcky (např. magický kruh nebo meč).
Novodobý spiritismus
Teď
přeskočíme několik tisíciletí, abychom se v čase a prostoru přenesli do
severoamerického městečka Hydesville, stát New York, rok 1848. Dvě
dcery farmáře Foxe, patnáctiletá Lea a dvanáctiletá Katie, slyšely
záhadná klepání a v noci cítily dotyky na svém těle. Často nacházely
věci ve svém pokoji zpřeházené. Jednoho dne začala Katie s duchem
komunikovat pomocí úderů. Duch sdělil Katie, že je duch podomního
obchodníka, který byl v domě jejich rodičů zavražděn a určil místo, kde
byla jeho mrtvola zakopána. Jaké bylo překvapení všech, když na určeném
místě skutečně objevili zbytky kostry. Obě sestry pokračovaly v
komunikaci s duchy.
Z tohoto popudu začaly v USA vznikat četné
spiritistické kroužky, za dva roky nato je v USA na 30 000 medií, v
roce 1856 je v USA 3 miliony spiritistů. Později se šíří i do Evropy. V
Evropě tento nový duchovní proud vzbudil zájem Léona -- Denizard --
Hyppolyté Rivaila, známého spíše pod jménem Allan Kardek (narozen 30.
října 1804 v Lyonu). Tento muž se se začal spiritismem velmi intensivně
zabývat a přes počáteční skepsi mu úplně propadl, ze svých zážitků ze
seancí vznikly jeho ,,Kniha medií" a ,,Kniha duchů", které dodnes patří
mezi dobře prodávané tituly. Je to především zásluhou A. Kardeka, že se
ze spiritismu stalo takřka celosvětově rozšířené náboženství. V
Brazílii, Mekce světového spiritismu, je dokonce Allan Kardek považován
dosud za světce. Proč tomu tak je? Co bylo oním impulsem, který posunul
spiritismus z roviny ,,nevinné" metafyzické zábavy někam úplně jinam ?
Po
zážitku při jedné ze seancí si Kardek uvědomil, že zde, na této
planetě, už jednou žil i když v těle keltského druida Kardeka, po němž
si zvolil svůj pseudonym. Myšlenka reinkarnace byla tou poslední ideou
dávající spiritismu jistý řád a cíl. Spiritismus se stal lékem nemocné
lidské společnosti, vysvětloval mysteria širokým davům, znal odpověď na
každou otázku.
Spiritismus se opravdu masově rozšířil. V Paříži
vznikla Spiritistická škola, která se dokonce těšila četným návštěvám
českých spiritistů, vznikají časopisy zaměřené pouze na tento fenomén
(v Čechách to byl např. Posel záhrobní). Začali se s ním dokonce
zabývat i vědci. Nejznámější byl asi ředitel pařížské hvězdárny, (tedy
astronom) Camille Flammarion, vědec, který se nebál zabrousit i do
nevědeckých oblastí a co víc, referovat veřejnosti o výsledcích svých
bádání. Další -- významný ruský chemik Mendělejev -- se stal dokonce
členem komise pro vyšetřování spiritistických jevů. Spiritismus zasáhl
i kulturní svět, velmi podrobně se jím zabýval i otec proslulého
Sherlocka Holmese a lékař sir Arthur Conan Doyle. Málokdo ví, že
pořadatelem a účastníkem mnoha spiritistických seancí byl i Viktor
Hugo. Spiritismus se stal předmětem zájmu vědců, spisovatelů, ale i
korunovaných hlav a politiků. Byl vyzdvihován i zatracován. A to platí
dodnes.