Poslední psané odstavce, poslední věty, poslední slova a písmena...

 Poslední nádech a výdech ...

Co se stalo, stalo se...Co se má stát, stane se... Takhle to asi má být...Osud je nerozlučný kamarád...

Začátek byl tak nevinný a konec tak krutý...

 Když si jen tak letmo vzpomenu na svůj život, ptám se: „proč?!“ 

Tak milosrdný, zábavný, upřímný, ale i to bolí a mění se v krutý boj, který je neúprosný, tvrdý a nelítostný...

Brala jsem život jako hru, zpočátku lehký level, který se postupně proměňoval v těžší a těžší...

Rodinu jsem brala na lehko. Snad každý má rád alespoň jednoho rodiče. Opravdu každý zažil ten pocit být v bezpečí v maminkovské náruči? Myslím, že ne. Ani mě se toto nestalo, a ani tehdy, kdy jsem byla malá holčička. Neznám tu maminku, která své dítě utěšuje, hladí, hýčká a kárá... Ani moje maminka to neměla jednoduché, vím... Ale přesto... A otec? Mám ho ráda. Ale má rád on mě? Nevím. Tati, i tento vzkaz je pro Tebe, vážím si všeho, co jsi pro mě udělal a to i Jitka, moc dík.Byly jste laskavý, ale cítila jsem se u Tebe jako u cizího...

Mami, i Tebe mám ráda, ale o tvé lásce pochybuji..Nebo zda-li by to měl být styl výchovy? Dívat se jak tvé(doufám, že Tvé) dceři někdo ubližuje. Ještě k tomu ten někdo, s kterým máš dvě děti.Ten, kterýho máš prý údajně ráda..Ten, který ubližoval i Tobě.Ponižoval Tě a ukrádal ti volnost..Je to správné? Kolikrát jsem si to vybrečela, vynadávala, ale žádná změna. Je pravda, že na světě spravedlnosti není!!

Vím, že i já nebyla zrovna nejvřelejší, ale někdy to bylo naschvál..Jiné východisko jsem neviděla...Promiň

 Rodina není jen o rodičích a v tem já žiji(žila). Moje útočiště jsem hledala ve Veverské Bítýšce u prarodičích. Přímo tam jsem cítila největší oporu. Práce a koně.. Tím jsem žila.. Za tu výchovu můžu spíše poděkovat dědovi s babičkou. postavení k práci..Finanční podpora a ostatní věci... Dělala jsem jim starosti. Normální problémy “puberťačky“ byly na denním pořádku...Tam jsem pocítila, že o mě může mít někdo strach..Dojalo mě to..do té doby nepoznaný pocit...Proto za vše i Vám moc děkuji, mám Vás ráda, i když.. každý má své dny...

A sourozenci, moje zlatíčka.. Hluboký cit k Nickovi..Byl a vždy zůstane, promiň mami, ale i jeho okrádáš o maminkovskou lásku a péči..A to i Ketty...

A moje starší sestřička?Dokázala potopit i povznést v pravou chvíli.. Budeš mi chybět štístko..!! (Když jsem to psala, zrovinka přijela, jak rozzářená a krásná dívka!! Ach jo, takový sluníčko nesmí nikdy truchlit..!!)

Jo, jak ta mě pomáhala! Jak s problémy doma, klukama, nebo něčím jiným!! Za takovouhle sestřičku mohu jen děkovat, když je občas paličatá a leze na nervy, mám Tě ráda…(snad každý sourozenci se mají rádiJ říkají jak moc se nesnáší, ale když de do tuhého, tak si uvědomí, že by snad i bez toho druhého nemohli být..)

Od sourozenců ke kamarádům…S kamarádama to občas skřípe, to každý ví.. Především jsem vždy pociťovala tu nejlepší kamarádku(když i tam byly občas velké spory) ve Verči Pláškové. Moje zlatíčko:-* Udělala bych pro ni první a poslední.. Strašně ráda bych ji přála to nejlepší..ať má hezčí život než kdokoli jiný..!! A ty problémy s kluky? Ty hoď za hlavu..( že sem praštená?..Já, která se hlavně kvůli lásce zabila..ji budu radit ať to hodí za hlavu)..ale co… Veru, mám Tě ráda a strašně bych chtěla být s Tebou..nechtěla jsem Tě ztratit.!! Opatruj se mi:-*

Abych nezapomněla.. (ovšem, že nezapomenu) Verča Soukopová…správně trhlá holčička, která ale práskne někdy to, co nemáJ Bára Krejčí, Kristýna Floriánová (holčinka, s kterou sem prožila dobrodružné dětství) a samozřejmě všechny holky, který jsem znala a ony znaly měJ ..Bylo by toho spoustu. Holky ze třídy nebo jen tak odněkud. A nesmím zapomenout na opačné pohlavíJ Kluci ze třídy, jako Peťa Kubíček(vždycky ses mi líbil a jsi fajnovej klučina) Ondra Rašovský (na pohodu, bylo toho víc a asi toho lituji, promiň..) Dan Malásek, Macin FlamichujJ ( uber namachrovanosti a povýšenosti) ….ne nechci urážet nebo komentovat lidi.asi..asi jen vzpomínám na všechny ty časy a strašně to pomyšlení bolí… zkrátím to… Stejně se už dostávám ke konci. Michal Klíč…jo, tak to je nejhorší problém..!!.. Toho jsem měla opravdu ráda. Byly to krásný chvíle, které bych nechtěla vymazat. Samozřejmě, že tam byly aji ty horší, ale za ty jsem si ke konci mohla sama. Protože se pak něco stalo po tem půl roce a jak mě Michal začal více mít rád, já ho začala nenávidět..no pak to nějak šlo dolů.Já chtěla volnost, tak jsem ji dostala. Ještě dlouho po tem jsem se trápila. Pořád jsem na něj myslela..Jeden klučina, Honza Drlík, o mě projevil větší zájem a já po delší úvaze šla do dalšího vztahu..Já hloupá si to neuvědomovala!! Honzu jsem brala jako kamaráda, nemohlo být něco víc. Já s ním chodila. Do toho jsem myslela ještě na Michala.A když jsem si vzpomněla jak na tom je, vzdala jsem to.Choval se strašně, všechny posílal někam a byl takový…až mě to vytáčelo..Měla jsem chuť ho zabít, aby mě neštval(promiň, ale až tak to došlo) Chtěl být sáám.Rozčilovalo mě každý jeho slovo.Kopíroval mě.Začal vyhrožovat, že se zabije. Našel si jinou holku(promiň jsi totálně vedle!!)To všechno a ještě víc..Zmatek nad zmatek.. Tak nějak to bylo.. A PAK… jsem si řekla DOST!!

Udělala jsem tlustou čáru za Michalem a rozhodla se to druhý den skončit s Honzem.. Byla jsem pevně rozhodnutá. Bůh ví proč zrovna ten den.. Proč jsem to udělala…

Měla jsem jít s Verčou Pláškovou na diskotéku na koupaliště..Po té mi oznámila, že nemůže..no, nijak komentovat to více nebudu(není to zapotřebí). Byla jsem sama, jen tak sem posedávala na překladišti a pak šla kolem koupaliště. Nechtěla jsem tam jít. Aspoň ne v tu chvíli. Šla jsem dozadu, tam si sedla na kamen a začala se řezat na zápěstí (samozřejmě prostě na žíly) Cítila jsem se tak sama, jako snad nikdy.. Něco jako by mi vyčítalo: „Do háje umíš ty milovat? Vážit si lidí? Dyť všem jen ubližuješ!!“ Přiznala jsem si to.Byla to pravda. Zapomněla jsem ten pocit. To co se týká lásky..Nechala jsem stékat krev po dlaních.Krev mi skapávala z malíčků. Chtěla jsem se co nejvíce říznout, ale jako by to nešlo.. Chystala jsem se jít na autobus. V tom mě furt něco přesvědčovalo, že tam musím jít. Bude sranda a … Nevím, něco… Když si na to teď vzpomenu, jsem ráda, že jsem tam šla.Nikdy bych ho nepotkala. Ale kdybych ho nepotkala, nikdy bych se tak netrápila..Je to furt KDYBY..Co se stalo, stalo se..Nevrátím to.. Šla jsem tam. Ani jsem nevěděla, kde budu spát. Viděla jsem tam známý, tak jsem šla za nimi. Semlelo se to tam toho víc..Ptala jsem se sousedky, jestli smím u ní přespat a tak. V tom došel ON a nabídl mi pomoc, že mi něco sežene. Ta jiskřička přeskočila a…já to viděla na “přátelství“.

Podrobnosti si nechám pro sebe, ale opravdu jsem jako by si vzpomněla na ten pocit….Na tu zamilovanost..byli jsme spolu snad furt..a ON mi připadal tak..blízký..ale tak vzdálený.Vše probíhalo v pořádku a já odjížděla s dobrým pocitem, ale se strachem, že už ho nikdy nepotkám…

Štěstí v neštěstí.. Nějak se to hold semlelo, já se trápila najednou byla nejšťastnější člověk pod měsícem(vím, že se říká pod Sluncem, ale ten měsíc zářil tehdy tak moc) Nejkrásnější dny ubíhali velice rychle. Pak to šlo z kopce. Michal se ozval a říkal mi, že se spálím a budu toho litovat…děsil mě, ale nevěřila jsem mu. Měla jsem..Do toho jsem se začala budit několikrát za noc zpocená strachy z toho hnusného snu. Měl stejný význam, ale byl pokaždé jiný. Gody mi pokaždé říkal, že je konec. Už má rád jinou..Jen ta představa mě děsila. Když si uvědomím, že se to stalo skutečností..

Pořezala jsem se a on mi tehdy večer řekl, že jestli to udělám ještě jednou, je konec. Přestala jsem snad aji dýchat a ztuhla mě krev v žilách. Děsilo mě to!! Den na to se semnou rozešel se slovy. Mám Tě rád, ale nejsme spolu. Náš vztah je divný. Chci teď být sám..(samozřejmě sem to shrnula, ale význam to má stejný..) Vypadla jsem ven (zrovna pršelo) do lesa. Tam jsem se vyplakala, vyříkala a totálně unavená vyklidila cestu. Po zklidnění jsem měla tu čest pozorovat srnky. Šla jsem domů. Uplakaná a smutná..a tak se to táhlo další dny..Byla ze mě troska…

Jen u koní jsem se soustředila. Koníci. Děkuji, to vy jste ty zlatíčka který mě držely tady..Chtěla jsem to udělat dřív, ale nechtěla jsem vás tu nechat samotný..Ale teď to dělám zas..a zas přemýšlím. Nemám tu zůstat už jen kvůli VÁM…??!

Pozdě…Loučím se se svým proslovem… Napsaného je toho dost, ale je toho pořád málo abych vypsala všechno… Mám Vás všechny ráda…Nesmím zapomenout na ranč..Přeji nejvíce úspěchů..už konec tragedií..Ale já bláhová věděla o všech..ale nechala jsem si to pro sebe(ne, jednu ví aji ségruška).

Gody,(týden po našem rozchodu jsem se dozvěděla, že se vrátil ke své bývalé..ale mě říkal, že se k ní nevrátí..bolí to dvojnásob…) je to přímo Tobě..Milovala jsem Tě a vždy budu… Už je to jedno…Hlavně já jsem Ti jedno..milovala jsem Tě jako nikoho, ale věděla jsem, že Tě nesmím mít… A přesto mě to tak vzalo….jo…nechci všechnu vinu házet na TEBE … Miluji Tě ..nechtěla jsem Tě nikdy ztratit a stalo se mě to dvojnásobně… Dobrou

 Nechci aby jste na mě vzpomínali ve špatným L . . .