I LOVE YOU!(moje)
Můžu Ti říkat kolikrát chci, že tě miluji, ale ty mi prostě nevěříš! Proč to tak je? Skus mě chvíli poslouchat...Srdce Ti to říká, přímo křičí! A ty nic! Říkáš, že mě miluješ, a že já Ti nerozumím, a vůbec si toho nevážím... V čem je ta chyba? Oba se moc milujem, ale ta zábrana, že mi nevěříš, a že přežiju dýl, než je jeden měsíc, mi moc nedává...=o(
Má to cenu se dohadovat? Dobrá, slíbím Ti nesplnitelné!! Ale ja bláhová se snažím a ty čekáš, že opravdu ano, jsem šťastná z toho, co vůbec není pravda!! NEŘEŽU SE!!! Mám radost!!Vůbec na to nemám chuť!!Ale já Ti lžu do očí! Řežu se skoro každý večer do nohy. Tam to asi vážně hledat nebudeš, je to na nártu....Do žil. Čekám nějak na chvili, až budou hmatatelné, je to pak uklidňující.....Pak jsou už jen rozřízlý.......Já z toho mám radost jak malá holka, co dostane novou panenku, která dokonce mrká a plače.......jako teď já =´o(
Mý uplakaný oči už mají dost. Když toto píšu, je mi to tak líto! Zjišťuju, jak jsem hloupá!Proč to dělám? On se kvůli tomu trápí a já tohle? Už NE!! ..řekla jsem si...
(Další večer jsem to klasicky zopakovala)
A POKRAČUJE TO DÁL.......NEKONČÍ TO.........(ale už postupně ano..)