Láska z temnot
24. 2. 2009
Říká se že pod křídly anděla najdeš svobodu ale co když ta svoboda je jen temnota věčnosti a znamení krve.
Vlad pozoroval krásnou dívku,byla jako čistý a nevinný závan svěžího vánku.Nikdy neviděl krásnější ženu.Byla mladá a tak křehká,potřebná ochrany.Dívka stála na mýtině v nočních stínech tajuplné noci.Jeho nekonečný hlad po krvibyl bezůtěšný jako jeho život v temnotě.Přemýšlel o té dívce a nořil se do omamného kozla které ho prostupovalo,cítil to poprvé a nechtěl o to přijít.Byla tak sama uprostřed noci,vypadalo to že se ničeho nebojí.Přemýšlel a nespouštěl z dívky oči.Cítil vůni mladého těla,opájel se plností bujných nˇader i krásou její tváře.Dívka neměla ani nejmenší tušení že ji někdo sleduje a tak sestoupila blíž k jezeru ve kterém se koupal měsíc.Voda se třpytila a lákala dívku do své chladivé náruče ve stínu noci.Netušila že tato noc,přinese netušené setkání.
Nikdo nemohl vědět že na zem sestopí tajuplný přízrak v podobě upíra,jenž bloudí temnou nocí,lačnící po teplé čerstvé krvi už po dlouhá staletí.
Nesmrtelný a chladný,neodolatelně přitažlivý a zárovenˇ temný jako tato noc.
Ovšem Vlad nebyl až tak chladnokrevný zabiják,jak se snaží vyprávět legendy,měl v sobě mnoho lidského a to ho po staletí činilo zranitelným ,trápil se svou chutí po krvi a proto štval v lesích zvěř a přežíval z jejich krve i to byl dar jak přežít a nezabít člověka ,bože ale pach lidské krve se ničemu nevyrovná a ten boj ho zmáhal bál se že jednou podlehne a zabije.Tak jako to cítil tedˇ,pach mladé čerstvé krve,která sílila s každým nádechem a mocí tajuplné noci,měl by už jíst a kole je plno zvěře předčí ten hlad,ovládne se a nezabije tu sladkou dívku?Přál si utišit ten věčný hladChtěl se otočit a zmizet v lese,uštvat lanˇ a přehlušit tu strašnou chutˇ na tu dívku ale než to stačil udělat ,dívka se začala pomalu svlékat.Vlad ji okouzleně pozoroval,,měl pocit že vidí něco nádherného a neopakovatelného,co však není určeno žádným očím,zvláště těm upířím,které dokážou tak okuzlovat a svádět dokud obětˇ nevysají až do poslední kapky krve na samí prách smrti.Snad dnes poprvé vnímá sílu noci zář hvězd na nebi i měsíc nad jezerem jako obyčejný smrtelník,schopný cítit lásku.
Bože ale ty hlasy v hlavě bažící po čerstvé krvi,varující před city,ta muka hladu.Neovládl se a sestoupil blíž k nahé dívce která vstupovala do chladivé náruče třpytícího se jezera.Vlad cítil její vůni,slyšel tlukot jejího srdce,ten magický rytmus smrtelného života.Hltal pohledem dokonalé křivky jejího těla,krásu pleti růžové jako okvětní plátky růží,krásu kterou stvořil Bůh.
On však byl vyvrženec z temnot bloudící v temnotách času sám a sám.
Ženy podléhaly jeho magické přitažlivosti,samy se mu nabízely,okouzlené jeho krásou.Nikdy však nepocítil to co právě dnešní noc.Ten cit ho uplně prostoupil a naplnˇoval něčím co dosud nepoznal.Tu touhu chránit a milovat jako smrtelník.Nikdy neměl potřebu hledat si družku ,zvráceně miloval i nenáviděl svoji samotu byl plný rozporů.Ale dnes pocítil tu touhu někoho milovat ,být s ním a prožít život po jeho boku dokud je smrt nerozdělí.Ta nádherná dívka s kůží tak jemnou jako samet,ho lákala do palčivých výšin slasti ale pocítil jak toužil být normální a tohle vše si dopřát.Jako upír jemuž byl dán dar temnota i když on to za dar nepovažoval spíš za prokletí,měl schopnost číst myšlenky,schopnost číst v těch nejskrytějších zákoutí lidské mysly.Viděl do lidské duše,smrtelné duše.Věděl že ta dívka je panna,neposkvrněnná jako padlí snich.Sestoupil ve stínu noci ještě blíž k jezeru v němž se koupala.Měsíc laskal samet její pleti a pevnost těla,jako by ji stvořil mistr sochař.Opřel se o rozpraskanou kůru stromu a založil ruce na hrudi.Stál nehnutě jako stín a opájel se krásou nic netušící dívky
Černé stíny lesa šuměly do ticha noci,voda se jemně čeřila a jiskřila jako posypána hvězdným prachem.Vůně lesa prosycená jehličím a vodou předla jeho mysl do pavučiny lesklých vláken,která ho přitahovala stále blíž a blíž.Černé vlasy se mu leskly oproti svitu měsíčních paprsků a oči ,magické upíří oči,vševědoucí a prostupující prostorem i duší lidí ho činili tak neodolatelným a zárovenˇ nebezpečným.
Dívka náhle zamířila ke břehua s každým krokem se z třpytící vody vynořil kousek nádherného těla.Byl jako uhranutý sám tou dokonalou krásou,nečekal víc a snesl se k dívce,právě když se bosou nohou dotkla písčitého břehu.Stanul před ní tak náhle chladný ale jen na pohled ,uvnitř hořel vášní a chtíčem. Dívka se ocitla v moci jeho uhrančivého pohledu jako by stratila svou sílu,cítila jen malátnost a odevzdání.Měl ji ve své moci.Pomalu se k ní blížil krokem vítězné šelmy,tak ladně a nebezpečně,nemohla uniknout jen stála a čekala
Byla stále v moci jeho pohledu.,,Ty jsi nádherná jako sen". Vydechl blízko jejích ůst.Pomalu ji obešel ,omámen její svěží vůní cítil tlukot jejího smrtelného srdce bylo to fascinující.Znovu se k ní naklonil a zašeptal u jejího ucha.,,Jsi světlo v mé věčné temnotě". Pak se před ní postavil,na jejím nahém těle se leskly kapky vody,natáhl k ní ruce a tiše zašeptal bylo to jako vánek,přesto to slyšela,,,Pojdˇ ke mě blíž dívko a já ti ukážu krásu noci,naplním tvou touhu kterou skrýváš na dně své panenské čisté duše." Upřeně se na ni díval.......,,Pojdˇa dotkni se nebe v temných stínech noci,já budu tvůj průvodce." Náhle se k ní sklonil a vzal ji do náruče.Měla pocit jakoby se s ní točil celý svět.Vzhlédla k nebi a viděla hvězdy,tak blízko že by stačilo vztáhnout ruku a dotknout se toho třpytu.Vzlétl sní do výšky mocných velikánů stromů a rty přitiskl na její krk,kde pulzovala tepna plná teplé krve.Stačilo tak málo a její život by zhasnul jako plamen svíce,její krásná svěží pletˇ by povadla a oči by navždy ztratily tu podmanivou zář.Bojoval z vražednou touhou ji zabít a nasytit se tou magickou krví a pak ji hodit do jezera.Ale něco co uvnitř mu bránilo to uděla, kus člověka který v něm zůstal a bránil mu být chladnokrevným vrahem.Tedˇ když ji držel v náručí ,cítil tu touhu ji milovat a dotýkat se jí jako milenec.Sklonil k ní tvář a tiše zašeptal do jejích hedvábných zlatých vlasů.,,Ukážu ti krásu noci a svět který pro mě nemá hranice,čas nebude existovat,tvé tělo,tvé nádherné tělo nepozná nikdy hnilobný rozklad,navždy budeš krásná a mladá je to v mé moci."
Rozhodl se udělat ji jednou z nich ,upírkou tak s ní může být navždy.Ale když se chystal kousnout cosi ho opět zastavilo že by snad svědomí ale směšné copak upír nějaké má?
Vlad ho měl to ho od ostatních jeho druhu odlišovalo.Nemohl jí to udělat i když po tom touži ale nemůže ji odsoudit k takovému žití v temnotě a hladu po krvy.Opět bude sám a zabít ji už vůbec nedokáže.Dívka náhle procitla z jeho moci,její oči s hrůzou ulpěly na jeho nádherné tváři a smrtících upířích tesácích ,Vlad stále bojoval a vyhrál.Jeho upíří tesáky náhle zmizely,opět ovládl její mysl a snesl se sní k zemi.
,,Kdo jsi?" Promluvila dívka a dívala se na něj s ůdivem v očích než si uvědomila že je ůplně nahá.Ale zvláštní že necítila žádný stud jako by ji něco ovládalo.Zasmál se do ticha noc,,,Raději nechtěj vědět kdo jsem,nelíbil by se ti to."
Tiše se nadechla,,,Nechci tedy vědět kdo jsi,musí to být něco temného,jsi démon?"
Opět se usmál a jí začalo prudce tloust srdce byl tak nádherný,že jí bylo jedno kdo je.
,,Já nejsempadlý anděl ani dˇábel.Nejsem nic z toho.Ani jedno.Peklo není můj domov i když to někdy tak vypadá."
Chvíly se na ni upřeně dívala nesnažila se skrýt svou nahotu i to ovládal a mohl si ji tak dokonale prohlédnout.Znovu promluvil a ona na něj pohlížela bez jediného slova.,,Cítím že po mě toužíš jako já po tobě ale věř že ve mě není nic lidského měl se tě nechat jít už tím jsem vinen že tě nedokážu ,náhle se odmlčel........
,,Zabít?" Tiše zašeptala a on jen neznatelně kývnul hlavou.
,,Ty jsi upír,toužíš po mé krvy chceš mě zabít?" Vystrašeně se nadechla,jeho magie slábla přestal se soustředit a ona zděšeně začla skrývat svoji nahotu kterou dosud pod jeho mocí nevnímala.Přistoupil k ní a hodil ji její šaty které nechala na břehu když se koupala.,,Obleč se dívko ,je zima." Opět byl chladný a bojoval s chutí po krvi.Rychle se oblékla a vystrašeně na něj pohlédla?
,,Zemřu?"Překvapeně na ni pohlédl zpod hustých řas,pak se k ní obrátil zády a pohlížel do temného lesa.Po chvíly tiše pronesl.,,Zemřete všichni bez rozdílu,jste přece smrtelníci a ty to víš." Prudce se otočil a pohlédl na ni.Dostala strach a rozběhla se k lesu ale on už tam čekal byl všude nešlo se před ním skrýt.Přesto se jí líbil a to jí děsilo jako to děsilo ho.Ta odvěká magická přitažlivost.Oba bojovali a prohrály,přitažlivost byla silnější.,,Nemusíš se mě bát,nejsem až taková stvůra to mi věř." Usmál se a ona také.Ledy byly prolomeny.,,Vlastně se už ani nebojím,vždytˇstále žiju i když je to zázrak."
,,Tak věř že zázraky existují,zemřeš až příjde tvůj pozemský čas dívko a tedˇ raději běž ,bude to tak lepší."
Nemohla,nechápala to ale tak moc ji přitahoval,pomalu k němu přicházela,pohupovala se v bocích a rozehrávala hru starou jako svět sám ,hru svádění,ovše netušila jak na to reaguje upír.
Reagoval téměř okamžitě ,kdo by také odolal.Musí to však zastavit,neovládl by dál svůj hlad.Prudce ji sevřel paži a smýkl s ní k lesu.,,Odejdi dřív než bude pozdě,okamžitě." Téměř zařval ale ona se nelekla.Rychle k němu přistoupila a lehce ho políbila na tvář.Oba se zarazili omámeni kouzlem polibku.Nečekal prudce ji popadl a hladově se přitiskl na její ůsta.Byl to ten nejhlubší polibek co mohla okusit,pak s bolestným povzdechem zmizel a nechal ji tam,na pokraji stracené duše.Byl pryč.Stále seděla na zemi a okouzleně si přejížděla prsty naběhlé rety.Byla to pravda nebo sen?
Líbala se opravdu s upírem?Z temnoty lesa se náhle ozval
hrůzostršný kvílející zvuk,.........chrapot zabíjeného uštvaného zvířete
Tam v temných lesích utišil na chvíli Vlad svůj hlad po krvi.
Vlad pozoroval krásnou dívku,byla jako čistý a nevinný závan svěžího vánku.Nikdy neviděl krásnější ženu.Byla mladá a tak křehká,potřebná ochrany.Dívka stála na mýtině v nočních stínech tajuplné noci.Jeho nekonečný hlad po krvibyl bezůtěšný jako jeho život v temnotě.Přemýšlel o té dívce a nořil se do omamného kozla které ho prostupovalo,cítil to poprvé a nechtěl o to přijít.Byla tak sama uprostřed noci,vypadalo to že se ničeho nebojí.Přemýšlel a nespouštěl z dívky oči.Cítil vůni mladého těla,opájel se plností bujných nˇader i krásou její tváře.Dívka neměla ani nejmenší tušení že ji někdo sleduje a tak sestoupila blíž k jezeru ve kterém se koupal měsíc.Voda se třpytila a lákala dívku do své chladivé náruče ve stínu noci.Netušila že tato noc,přinese netušené setkání.
Nikdo nemohl vědět že na zem sestopí tajuplný přízrak v podobě upíra,jenž bloudí temnou nocí,lačnící po teplé čerstvé krvi už po dlouhá staletí.
Nesmrtelný a chladný,neodolatelně přitažlivý a zárovenˇ temný jako tato noc.
Ovšem Vlad nebyl až tak chladnokrevný zabiják,jak se snaží vyprávět legendy,měl v sobě mnoho lidského a to ho po staletí činilo zranitelným ,trápil se svou chutí po krvi a proto štval v lesích zvěř a přežíval z jejich krve i to byl dar jak přežít a nezabít člověka ,bože ale pach lidské krve se ničemu nevyrovná a ten boj ho zmáhal bál se že jednou podlehne a zabije.Tak jako to cítil tedˇ,pach mladé čerstvé krve,která sílila s každým nádechem a mocí tajuplné noci,měl by už jíst a kole je plno zvěře předčí ten hlad,ovládne se a nezabije tu sladkou dívku?Přál si utišit ten věčný hladChtěl se otočit a zmizet v lese,uštvat lanˇ a přehlušit tu strašnou chutˇ na tu dívku ale než to stačil udělat ,dívka se začala pomalu svlékat.Vlad ji okouzleně pozoroval,,měl pocit že vidí něco nádherného a neopakovatelného,co však není určeno žádným očím,zvláště těm upířím,které dokážou tak okuzlovat a svádět dokud obětˇ nevysají až do poslední kapky krve na samí prách smrti.Snad dnes poprvé vnímá sílu noci zář hvězd na nebi i měsíc nad jezerem jako obyčejný smrtelník,schopný cítit lásku.
Bože ale ty hlasy v hlavě bažící po čerstvé krvi,varující před city,ta muka hladu.Neovládl se a sestoupil blíž k nahé dívce která vstupovala do chladivé náruče třpytícího se jezera.Vlad cítil její vůni,slyšel tlukot jejího srdce,ten magický rytmus smrtelného života.Hltal pohledem dokonalé křivky jejího těla,krásu pleti růžové jako okvětní plátky růží,krásu kterou stvořil Bůh.
On však byl vyvrženec z temnot bloudící v temnotách času sám a sám.
Ženy podléhaly jeho magické přitažlivosti,samy se mu nabízely,okouzlené jeho krásou.Nikdy však nepocítil to co právě dnešní noc.Ten cit ho uplně prostoupil a naplnˇoval něčím co dosud nepoznal.Tu touhu chránit a milovat jako smrtelník.Nikdy neměl potřebu hledat si družku ,zvráceně miloval i nenáviděl svoji samotu byl plný rozporů.Ale dnes pocítil tu touhu někoho milovat ,být s ním a prožít život po jeho boku dokud je smrt nerozdělí.Ta nádherná dívka s kůží tak jemnou jako samet,ho lákala do palčivých výšin slasti ale pocítil jak toužil být normální a tohle vše si dopřát.Jako upír jemuž byl dán dar temnota i když on to za dar nepovažoval spíš za prokletí,měl schopnost číst myšlenky,schopnost číst v těch nejskrytějších zákoutí lidské mysly.Viděl do lidské duše,smrtelné duše.Věděl že ta dívka je panna,neposkvrněnná jako padlí snich.Sestoupil ve stínu noci ještě blíž k jezeru v němž se koupala.Měsíc laskal samet její pleti a pevnost těla,jako by ji stvořil mistr sochař.Opřel se o rozpraskanou kůru stromu a založil ruce na hrudi.Stál nehnutě jako stín a opájel se krásou nic netušící dívky
Černé stíny lesa šuměly do ticha noci,voda se jemně čeřila a jiskřila jako posypána hvězdným prachem.Vůně lesa prosycená jehličím a vodou předla jeho mysl do pavučiny lesklých vláken,která ho přitahovala stále blíž a blíž.Černé vlasy se mu leskly oproti svitu měsíčních paprsků a oči ,magické upíří oči,vševědoucí a prostupující prostorem i duší lidí ho činili tak neodolatelným a zárovenˇ nebezpečným.
Dívka náhle zamířila ke břehua s každým krokem se z třpytící vody vynořil kousek nádherného těla.Byl jako uhranutý sám tou dokonalou krásou,nečekal víc a snesl se k dívce,právě když se bosou nohou dotkla písčitého břehu.Stanul před ní tak náhle chladný ale jen na pohled ,uvnitř hořel vášní a chtíčem. Dívka se ocitla v moci jeho uhrančivého pohledu jako by stratila svou sílu,cítila jen malátnost a odevzdání.Měl ji ve své moci.Pomalu se k ní blížil krokem vítězné šelmy,tak ladně a nebezpečně,nemohla uniknout jen stála a čekala
Byla stále v moci jeho pohledu.,,Ty jsi nádherná jako sen". Vydechl blízko jejích ůst.Pomalu ji obešel ,omámen její svěží vůní cítil tlukot jejího smrtelného srdce bylo to fascinující.Znovu se k ní naklonil a zašeptal u jejího ucha.,,Jsi světlo v mé věčné temnotě". Pak se před ní postavil,na jejím nahém těle se leskly kapky vody,natáhl k ní ruce a tiše zašeptal bylo to jako vánek,přesto to slyšela,,,Pojdˇ ke mě blíž dívko a já ti ukážu krásu noci,naplním tvou touhu kterou skrýváš na dně své panenské čisté duše." Upřeně se na ni díval.......,,Pojdˇa dotkni se nebe v temných stínech noci,já budu tvůj průvodce." Náhle se k ní sklonil a vzal ji do náruče.Měla pocit jakoby se s ní točil celý svět.Vzhlédla k nebi a viděla hvězdy,tak blízko že by stačilo vztáhnout ruku a dotknout se toho třpytu.Vzlétl sní do výšky mocných velikánů stromů a rty přitiskl na její krk,kde pulzovala tepna plná teplé krve.Stačilo tak málo a její život by zhasnul jako plamen svíce,její krásná svěží pletˇ by povadla a oči by navždy ztratily tu podmanivou zář.Bojoval z vražednou touhou ji zabít a nasytit se tou magickou krví a pak ji hodit do jezera.Ale něco co uvnitř mu bránilo to uděla, kus člověka který v něm zůstal a bránil mu být chladnokrevným vrahem.Tedˇ když ji držel v náručí ,cítil tu touhu ji milovat a dotýkat se jí jako milenec.Sklonil k ní tvář a tiše zašeptal do jejích hedvábných zlatých vlasů.,,Ukážu ti krásu noci a svět který pro mě nemá hranice,čas nebude existovat,tvé tělo,tvé nádherné tělo nepozná nikdy hnilobný rozklad,navždy budeš krásná a mladá je to v mé moci."
Rozhodl se udělat ji jednou z nich ,upírkou tak s ní může být navždy.Ale když se chystal kousnout cosi ho opět zastavilo že by snad svědomí ale směšné copak upír nějaké má?
Vlad ho měl to ho od ostatních jeho druhu odlišovalo.Nemohl jí to udělat i když po tom touži ale nemůže ji odsoudit k takovému žití v temnotě a hladu po krvy.Opět bude sám a zabít ji už vůbec nedokáže.Dívka náhle procitla z jeho moci,její oči s hrůzou ulpěly na jeho nádherné tváři a smrtících upířích tesácích ,Vlad stále bojoval a vyhrál.Jeho upíří tesáky náhle zmizely,opět ovládl její mysl a snesl se sní k zemi.
,,Kdo jsi?" Promluvila dívka a dívala se na něj s ůdivem v očích než si uvědomila že je ůplně nahá.Ale zvláštní že necítila žádný stud jako by ji něco ovládalo.Zasmál se do ticha noc,,,Raději nechtěj vědět kdo jsem,nelíbil by se ti to."
Tiše se nadechla,,,Nechci tedy vědět kdo jsi,musí to být něco temného,jsi démon?"
Opět se usmál a jí začalo prudce tloust srdce byl tak nádherný,že jí bylo jedno kdo je.
,,Já nejsempadlý anděl ani dˇábel.Nejsem nic z toho.Ani jedno.Peklo není můj domov i když to někdy tak vypadá."
Chvíly se na ni upřeně dívala nesnažila se skrýt svou nahotu i to ovládal a mohl si ji tak dokonale prohlédnout.Znovu promluvil a ona na něj pohlížela bez jediného slova.,,Cítím že po mě toužíš jako já po tobě ale věř že ve mě není nic lidského měl se tě nechat jít už tím jsem vinen že tě nedokážu ,náhle se odmlčel........
,,Zabít?" Tiše zašeptala a on jen neznatelně kývnul hlavou.
,,Ty jsi upír,toužíš po mé krvy chceš mě zabít?" Vystrašeně se nadechla,jeho magie slábla přestal se soustředit a ona zděšeně začla skrývat svoji nahotu kterou dosud pod jeho mocí nevnímala.Přistoupil k ní a hodil ji její šaty které nechala na břehu když se koupala.,,Obleč se dívko ,je zima." Opět byl chladný a bojoval s chutí po krvi.Rychle se oblékla a vystrašeně na něj pohlédla?
,,Zemřu?"Překvapeně na ni pohlédl zpod hustých řas,pak se k ní obrátil zády a pohlížel do temného lesa.Po chvíly tiše pronesl.,,Zemřete všichni bez rozdílu,jste přece smrtelníci a ty to víš." Prudce se otočil a pohlédl na ni.Dostala strach a rozběhla se k lesu ale on už tam čekal byl všude nešlo se před ním skrýt.Přesto se jí líbil a to jí děsilo jako to děsilo ho.Ta odvěká magická přitažlivost.Oba bojovali a prohrály,přitažlivost byla silnější.,,Nemusíš se mě bát,nejsem až taková stvůra to mi věř." Usmál se a ona také.Ledy byly prolomeny.,,Vlastně se už ani nebojím,vždytˇstále žiju i když je to zázrak."
,,Tak věř že zázraky existují,zemřeš až příjde tvůj pozemský čas dívko a tedˇ raději běž ,bude to tak lepší."
Nemohla,nechápala to ale tak moc ji přitahoval,pomalu k němu přicházela,pohupovala se v bocích a rozehrávala hru starou jako svět sám ,hru svádění,ovše netušila jak na to reaguje upír.
Reagoval téměř okamžitě ,kdo by také odolal.Musí to však zastavit,neovládl by dál svůj hlad.Prudce ji sevřel paži a smýkl s ní k lesu.,,Odejdi dřív než bude pozdě,okamžitě." Téměř zařval ale ona se nelekla.Rychle k němu přistoupila a lehce ho políbila na tvář.Oba se zarazili omámeni kouzlem polibku.Nečekal prudce ji popadl a hladově se přitiskl na její ůsta.Byl to ten nejhlubší polibek co mohla okusit,pak s bolestným povzdechem zmizel a nechal ji tam,na pokraji stracené duše.Byl pryč.Stále seděla na zemi a okouzleně si přejížděla prsty naběhlé rety.Byla to pravda nebo sen?
Líbala se opravdu s upírem?Z temnoty lesa se náhle ozval
hrůzostršný kvílející zvuk,.........chrapot zabíjeného uštvaného zvířete
Tam v temných lesích utišil na chvíli Vlad svůj hlad po krvi.
...
(Nikynka, 3. 4. 2009 9:00)