Trápení?
Trápení? Nemám, ale přesto jsem se řízla do spodní strany ruky,přímo do žil, ne zas tak hluboko, abych vykrvácela, ale tak dost, aby mi tekla krev, více než normálně.
Koukala jsem se na ruce, ale potom mě to přestalo bavit, ten děj, furt stejný, teče krev.....teče krev.......
Oblékla jsem se a šla nasedlat koně. Každý pohyb, či mírné přitlačení na ránu, způsobovalo velkou bolest. Než jsem nasedlala koně, měla jsem celý rukáv od krve. Jakmile se dotkl ruky, studělo to. Kůň mě očichával více než normálně..Určitě cítil tu krev. Jsem už vypravená, tak jsem se vydala na cestu, sice ještě nevím kam, ale to je jedno. Jaksi jsem si připadala unavená, samotná..Vyjela jsem si do lesa, je tam ticho, klid, příjemě a hlavně žádný lidi!! Každý dotek mi připoměl, co jsem provedla.Dočista na to začínám zapomínat, co se vlastně stalo...
Na louce jsem slezla , nechala koně pást, protože jsem si potřebovala odpočinout. Točil se semnou svět.Kůň měl najednou 6 noh!! Připadlo mi, že jsem zavřela oči a hned je otevřela, ale byly to celé dlouhé 2 hodiny, co jsem spala..Stmívalo se už,probudil mě kůň frkající mě do ucha.. Rychle jsem se probrala, nasedla a pádila dom..
Prokličkovala jsem se nenápadně do pokoje a tak se vyhnula většině otázek...Krev byla zaschlá, rukávy byly úplně tvrdý...
Lehla jsem si, koukala do zdi a přemýšlela PROČ?! Mohl to být líp prožitý den, ale já ho takhle blbě projela!! Drahocenný čas, kterého mám už málo je v háji!! Co já mohla dělat!! Už to nevrátím stalo se!!