Smrt ...

Jak bolí láska

Lásko, jsi má jediná,

ale jsi tak trochu podivná.

Ráno se na mě usmíváš,

a večer divné SMS posíláš.

Znám Tě jen krátce,

ale utkvěl jsi mi v srdci,

každého mám jak rádce,

ale já pustit Tě nechci!

Nemůžu, nechci odhodila jsem klíč,

a teď je dávno pryč.

A s ním jsem ztratila i Tebe,

já bláhová myslela, že máme jen sebe.

Jednou za čas se na mě usměješ maličko,

a já svítím jak to sluníčko.

Jenže to je k mému štěstí málo,

a jen marně si přeji,aby nám to hrálo.

Avšak v hloubi duše vím.......,

......,,Ale ne! Vůbec si to nepřipouštím."

Já řekla si už stokrát ,,Zapomenu na Tebe!"

ale nemohu, když vidím Tě u sebe.

Je to těžké tohle břímě nosit,

ale zapomenout nedokáži,

to radši na kole se s Tebou vozit,

pod sluncem, pod jeho tváří.

No tak takhle bolí láska má,

ale za měsíc za rok co ty víš,

která byla možná i sobecká,

možná už teď po jiné v hloubi duše poohlížíš!!!

The end!